Vlání koňských hřív

Původ a historie:

V Anglii byli závodní koně odedávna velmi oblíbení. Již antičtí autoři se zmiňují o zálibě obyvatel Británie v závodech koní i zápřeží, a ovšem i o jejich bojovém využití. Již od dob Jindřicha VIII. se chovali v královském chovu v Hamptoncourtu španělští a italští koně, spříznění s berbery, kteří se křížili s rychlými domácími koňmi. Panovník dal zařídit hřebčín v Elthamu a svedl do něj koně z celé země. Koním, kteří z těchto stájí vzešli, se pro lehký a rychlý pohyb říkalo " hobby" . Hobbies se zasloužili o to, že z dostihů se v Anglii stal nejslavnější sport, jenž byl obdařen přívlastkem " královský" nebo také " sport králů" . Jindřichova dcera Alžběta I. dostihům zpočátku neholdovala - jednou je však náhodně navštívila se svou družinou a pak už si je natolik oblíbila, že je pravidelně nejen navštěvovala, ale také velkoryse podporovala. Závody se staly prestižní záležitostí pořádajících měst, protáhly se i několik dní - tím vznikaly tzv. meetingy. Počty přihlašovaných koní stoupaly. Královna Alžběta založila nový hřebčín v Tutbury.

Král Jakub I., Alžbětin nástupce, roku 1605 objevil při své vyjížďce táhlé pláně poblíž Newmarketu a zde postavil dostihové středisko s dráhou. Pečlivě upravenému povrchu se pak začalo říkat " turf" . Zde se zrodily opravdu velké dostihy. Za Charlese II. přibylo dalších dvanáct závodních drah. Sám Charles stanovil pravidla dostihů a sám i závodil. Aby si Charles zajistil další generace závodních koní, vyslal sira Johna Fenwicka aby nakupoval orientální koně. Ten přivezl celé stádo arabských klisen. Cenné klisny vytvořily pak jádro vybrané skupiny tzv. " Royal mares" neboli " Královských klisen" . K nim byla poté přiřazena legendární trojice orientálních hřebců - Berley Turc, Darley Arabian a Godolphin Barb.

Tyto klisny daly základ tzv. "royal mares" ("královské klisny") a později k nim přibyli tři hřebci, od nichž se odvíjí celý plnokrevný chov. Vraník Byerley Turc byl ukořistěn při obléhání Vídně v tureckém táboře. Hnědáka Darley Arabiana získal lord T. Darley od šejka výměnou za zbraně, jméno tohoto hřebce se nyní objevuje téměř v každém rodokmenu dnešních plnokrevníků. Jeho potomkem byl i nikdy neporažený Eclipse, který založil další významnou linii. Tmavý hnědák Godolphin Barb (původem berber) měl nelehký osud- nejprve byl předán jako dar na francouzský královský dvůr, tam se ale nelíbil a tak byl prodán. Nakonec tahal obchodníkovi káru s vodou a jen málokdo by v něm odhadl původního ušlechtilého koně. Přes anglického handlíře se dostal do Anglie a po různých peripetiích skončil v hřebčíně lorda Godolphina jako prubíř- tedy hřebec, který zkouší klisny, zda jsou ochotné k páření. jednoho dne jím podkoní tajně připustil klisnu Roxanu a z tohoto spojení se narodil Lath, vynikající dostihový hřebec. Pravda vyšla najevo a Godolphin Barb konečně začal připouštět, ovšem jeho potomstvo bylo nepočetné. Roku 1770 se pro chov anglického plnokrevníka přestali používat arabští koně a nové plemeno se zrodilo…

Tento nejrychlejší kůň na světě byl záměrně vyšlechtěn v Anglii v 1/8. století. Základem byly domácí klisny, gallowayové a hobby, křížené se španělskými a italskými importy. Tito domácí závodní koně pak byli zušlechtěni orientálními koňmi. Za předky plnokrevníka se považují tři hřebci. První byl pravý arab z Nadžu v Arábii jménem
Darley Arabian. Byl zakoupen v Aleppu v Sírii a do Anglie byl dovezen r. 1705. Tento hnědák se narodil v r. 1702 a stal se zakladatelem linie Eclipse.
Byerley Turk, vraník neznámého původu, byl získán jako kořist od Turků údajně r. 1683. Narodil se patrně r. 1680 a do Anglie se dostal r. 1689. Do chovu byl zařazen o rok později a stal se zakladatelem linie Herold.
Godolphin Barb, hnědák narozený v Tunisku r. 1724, se do Evropy dostal jako dar pro francouzského krále Ludvíka XV. Dojem neudělal a po všelijakých trampotách byl kolem r, 1730 odvezen do Anglie, kde se stal předkem linie Matchen.

Anglický plnokrevník je vysoký, štíhlý kůň s dlouhým krkem. Také nohy má dlouhé, hlavně horní partii zadních noh až po hlezení kloub. Výška se pohybuje od 165 do 175 cm, obvod hrudi od 180 do 195 cm, holeň od 19,8 do 21 cm. Hmotnost bývá 500-600 kg. Rozměry u tohoto plemene nejsou závazné, záleží na účelu, hackové bývají třeba jen 143 cm vysocí, sprinteři měří kolem 160 cm, hunteři naopak přes 170 cm. Jsou to vraníci, hnědáci, ryzáci i bělouši. Od arabů se liší rovným profilem, výrazným kohoutkem, dlouhým, ale silným hřbetem, nápadně dlouhou šikmou lopatkou a níže nasazeným ocasem. Chod je nízký, úsporný a dlouhý. Plnokrevník je sportovní a dostihový kůň, náročný na péči.
Eclipse Nejslavnější z plnokrevníků, nikdy neporažený Eclipse, žil v Anglii v 18. století a stal se zakladatelem významné linie plnokrevníků, z níž pocházejí více než tři stovky šampionů. Jeho potomci se významně podíleli i na vzniku mnoha cenných plemen, mimo jiné i polokrevníků Furioso a řady dalších. Byl to kůň tak slavný, že se zachovalo několik jeho portrétů.
V roce 1791 vyšel první svazek knihy "General Stud Book" od Jamese Weatherbyho, v této knize jsou zapsáni všichni koně až do roku 1709, kteří vynikli při dostizích a v chovu a zároveň byla tato kniha uzavřena, tzn., že do ní nemůže být zaregistrován žádný jiný kůň, který svými předky (ze strany otce i matky) nenavazuje na některého z těchto koní. Zpočátku se plnokrevníci chovali pouze v Anglii a teprve ve 20. století se jejich chov začal šířit i do jiných zemí. Z chovu a dostihů se stala lukrativní záležitost, v posledních letech světu turfu podlehlo Japonsko, které nakupuje ty nejlepší koně a buduje vlastní chov. Každý plnokrevník je ve světě registrován v plemenné knize, ale všechny navazují na anglickou General Stud Book. Plnokrevná hříbata není možné pojmenovat bez toho, aby jméno nebylo schváleno a zaregistrováno. Je zvykem, dávat koni jméno, které začíná na první písmeno či ještě lépe na první slabiku matčina jména (mluvíme pak o rodině.) Např. Korok měl matku Cosyrii, Železník Želatinu, Peruán Pergolu atp. Slavná jména se nesmějí opakovat, popřípadě až po uplynutí několika let. Proto jsou některá jména pro diváka poněkud zvláštní - Malá mořská víla, Tak ať, Bolístek, Bublina…

Ten, kdo si chce pořídit anglického plnokrevníka, ať již "vysloužilce" z dostihů nebo koně, který nikdy neběhal, musí počítat s mnohými problémy. Rozhodně toto plemeno není pro začínajícího jezdce s malými zkušenostmi! Na většině koní se podepíše velmi rychlé obsedání a následně dostihy a to jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Po vyřazení z dostihů mívají problémy s pohybovým aparátem nebo hřbetem a je potřeba delšího odpočinku i veterinární péče, aby se vzpamatovali (ne vždy je výsledek stoprocentní.) Psychické problémy bývají taktéž časté, tito koně totiž považují jakýkoli volný prostor za dostihovou dráhou a podle toho se chovají. Jedete-li s nimi na vyjížďku,chce být váš kůň první a jakmile ho někdo předjede, začne závodit a nenechá se zastavit. Hodně koní je lekavých a jsou citliví vůči změnám ve stáji, někteří mají averzi vůči mužům (dobře si pamatují, kdo na ně opakovaně použil bičík.) Ani pro parkurové závody nejsou nejvhodnější, vzrušená atmosféra jim opět připomene dostihy a váš krásně přiježděný kůň se ve chvilce změní v neovladatelnou "mašinu", která skáče hlava nehlava a nenechá se zastavit. Plnokrevníci potřebují hodně času a trpělivosti, než se zklidní a přestanou se chovat jako na dostihovém oválu. Samozřejmě, že nelze všechny plnokrevníky zahrnout do kategorie "nerváků" a jistě se najdou koně, kteří dělají radost svým majitelům při rekreačním ježdění, parkurech nebo endurance. Cílem této charakteristiky bylo spíše upozornit na některé specifické rysy povahy A1/1, aby se budoucí majitelé po koupi svého vysněného koně nezačali potýkat s problémy, které by nakonec vedly k oboustrannému rozčarování.

Dnešní angličtí plnokrevníci se značně liší vzhledem i vlastnostmi od svých orientálních předků. Jsou nároční na kvalitní krmení, jsou velmi rychlí, ale málo vytrvalí, nejvlastnějším pohybem je jim cval a vzácně se u nich vyskytuje bílá barva. Rychle vyspívají, hříbata se obsedají již na 1,5 roce a ve dvou začínají závodit. Podle toho, jaká délka trati koni vyhovuje, rozeznáváme čtyři typy plnokrevníků - letouny - nejlépe běhají na vzdálenost do 1600m, mílaře - těm vyhovují vzdálenosti od 1600m - 2400m, vytrvalce - potřebují dostih na 2400m a delší a steeplery -nedosahují rychlosti předešlých skupin, ale jsou vytrvalejší. Vrchol přichází ve třech letech, kdy se ti nejlepší z nich mohou pokusit uspět v klasických dostizích a získat Trojkorunu. Trojkorunu tvoří - jak již název napovídá- tři náročné dostihy. První je Velká jarní cena na 1600m, která se u nás běhá v květnu a kůň při ní musí prokázat, že je letoun. Na konci června se běží dostih zvaný Modrá stuha neboli Derby, snad nejcennější dostih pro koně, jezdce i trenéra. Je dlouhé 2400m a kůň musí prokázat vytrvalecké vlohy. Na konci září se koná poslední část Trojkoruny - St. Leger, supervytrvalecký dostih na 2800m. Tyto tři dostihy a navíc ještě Jarní cena klisen (duben) a Memoriál ing. B. Tichoty řadíme k tzv. klasickým dostihům, vítězství v nich je velmi ceněno. Ovšem málokterému koni se podaří udržet si po celou sezónu formu a zdraví, natož uspět na tolika různě dlouhých drahách a prokázat tak svoji univerzálnost. Ve světě se běhají prestižní dostihy, které jsou vždy chovatelskou, společenskou i sportovní událostí. V Evropě jmenujme francouzskou Prix de´ĺ Arc de Triomphe (Cenu vítězného oblouku), v Anglii King George VI and Queen Elizabeth či světoznámou Velkou liverpoolskou steeplechase, v Německu Preis von Europe… V USA je to prestižní dostih jen pro zvané a vybrané koně Washington D.C. International konaný v Laurel Parku, v Austrálii Melbourne Cup, při kterém se doslova zastaví veškeré dění a všichni jej se zatajeným dechem sledují.